Vyběhněte do Rakoveckého údolí, je to oáza klidu a pohody
Nevíte, kam teď vyrazit běhat, když je lepší se držet o samotě. U nás mnoho krásných míst a všude se dá běhat. Věřím, že dostanete chuť po přečtení mé nabídky jít zkontrolovat, zda je to všechno pravda, anebo jestli si jen vymýšlím.
Kam vás chci všechny pozvat? No přece do nejkrásnějšího údolí na Drahanské vrchovině, ve kterém je po celý rok kouzelně.
Ptáte se, kudy se tam dostanete? Tak tady jsem pro vás připravil podrobný návod.
Kilometr od konce obce Račice po silnici směrem na Ruprechtov je odbočka na cestu do přírodní rezervace Rakovecké údolí, které vzniklo jako příkopová propadlina.
Je tvořeno horní částí potoka Rakovec, jenž zde pramení, kaňonovitým údolím středního toku a přirozeným sousedícím územím. Rozkládají se zde rozlehlé pláně luk podél meandrujícího Rakovce, které postupně přecházejí ve vysoké stráně, zarostlé hlubokými smíšenými lesy.
Při vstupu do údolí, kterým nás může provést také naučná stezka, je malé parkoviště. Odtud pak můžete vyběhnout nebo případně vyjet i na kole kamkoliv po tomto překrásném koutu naší země.
Povedu vás tedy po hlavní cestě, bohužel teď v lese rozbité po těžbě dřeva koly těžkých lesních strojů.
Hned na začátku naší trasy, na kopci po pravé straně, je ukryté v lesích staré keltské sídliště. Není z něj ale bohužel nic vidět. Museli byste vyšplhat až přímo na místa nálezu starých valů. Již na prvním kilometru probíháte poprvé podél zurčícího potoka a míjíte farmu s nabídkou vyjížděk na koních po širokém okolí. Ihned nato se před námi rozevřou úžasné výhledy na rozsáhlé louky, po tři roční období plné nejrůznějších květů, vydávajících opojnou vůni, takže se vám bude zdát, že jste se ocitli snad na jiné planetě.
Tento pocit ještě umocní neuvěřitelný klid a pohoda, která vás obestře a vtáhne dovnitř údolí a vy se najednou budete cítit jeho nedílnou součástí.
Na druhém kilometru v dáli pod kopcem zahlédnete jedním okem bývalý chatový tábor a opuštěný kravín přestavěný v honosné sídlo.
Ihned nato míjíte vlevo artéskou studni, z níž se stal bohužel zdroj pitné vody pro nedalekou obec a na třetím kilometru, když vás zatím po celé trati provázejí tabule naučné stezky, se poprvé ponoříte do hlubokého lesa. Mírným stoupáním jím proběhnete a před vámi se zázračně objeví, jakoby vyrostlý opět z další louky, mohutný skalní masív. Dá se tam různými bočními pěšinkami velmi opatrně vylézt a ten úchvatný pohled z něj na část údolí stojí pak za to.
Podél Rakovce, u jehož břehů kvetou časně na jaře lány chráněných bledulí tak hustě a tak rozsáhle, že by se daly sekat kosou, což dávám jen samozřejmě jako doklad té neuvěřitelně živé rostlinné vegetace v okolí životodárného potoka, běžíte pak v poklidu dál.
Na dalším kilometru míjíte jednu z mnoha místní studánek se živou vodou, Pavlínu a pokračujete volným během, neboť cesta je opravdu v dost dezolátním stavu, podél dalších luk po levé ruce a lesů, lemovanými mysliveckými posedy na čekanou, po pravé ruce.
Další stoupání, a pak seběh k potoku nás přivede k jedné z mnoha tragických připomínek černých dějin těchto hlubokých hvozdů, památníku místa vraždy obuvnického učně. Hlídají jej rozložené kolem veliké pyramidy z jehličí, postavené za dlouhá léta zdejší obrovskou mravenčí kolonií. Proběhnutím přes vodní brod se po červené turistické značce, po které byste došli až k rybníkům do Jedovnic, pustíte potom okrajem lesů, či spíš tím, co z lesa zbylo.
V tom okamžiku se před vámi rozprostře malebná louka, skrytá v lesích, na níž se kdysi rozkládala středověká obec Bystřec, datovaná, dle okolních pěkně upravených archeologických vykopávek a informačních tabulí, někdy do 14. století, jež pak zřejmě vypálením zanikla.
Odtud už raději vyběhnete vlevo na lesáckou asfaltovou cestu. Pokud byste po ní pokračovali vpravo, dostanete se také do Jedovnic. Máte za sebou asi 7 kilometrů, a tak se pustíte zpět po této cestě opět vlevo a na první křižovatce se horní deštěnou lesní vozovkou nad údolím vydáte podél jehličnatých stromů nazpátky. Hlavní silnička by vás dovedla až do obce Bukovinka.
U Junácké studánky, která v létě napájí řadu okolních táborů, dovedně již po mnoho let skrytých mezi stromy na okrajích luk, se můžete občerstvit a vyrazit po cestě skryté v hlubokém lese přímo pod rozeklanými skalisky pomalu zpět. Nad hlavami vám budou kroužit káňata a občasným výstražným křikem přeruší téměř nábožné ticho hvozdů, které vás kolem dokola obestírá tak, že se otřesete nejen chladem, ale trochu i strachem.
Určitě pod návalem těchto dojmů přidáte na tempu. Tato část tratě vedoucí z kopce vás k tomu svádí a je navíc dobře upravená, takže se nemusíte bát úrazu.
S úlevou prolétnete kolem bažiny, kterou neustále doplňuje vodou potok přes kaskádu drobných vodopádků, a napojíte se asi tři kilometry před koncem vašeho výběhu na původní trasu, po níž jste spěchali prozkoumat toto neskutečně nádherné místo.
Rozevřou se před vámi již známé pohledy na louky, ale z jiného směru, zase trochu změněné, a pak už jen v poklidu, abyste si všechnu tu krásu náležitě vychutnali, doběhnete na parkoviště za doprovodu zpěvu ptactva, bzukotu včel a cvrkotu ostatního hmyzu.
Máte za sebou přibližně 15 kilometrů běhu a určitě vám to v té neustále se měnící přírodní nádheře ani nepřišlo.
Tak, když třeba jen pojedete náhodou okolo, nezapomeňte mít v kufru sportovní vybavení, vystupte na chvíli ze životního stresu kolem vás a vyběhněte si do této oázy klidu spravit covidem pocuchané nervy.
Autor: Zdeněk Smutný