Trénink – i méně může být někdy více
Jedním ze silně zakořeněných mýtů ve sportu je názor mnoha rodičů, ale bohužel i některých trenérů, že kvalitní trénink je ten, kdy svěřenec „dostane pořádně do těla“ a po tréninku přece „co bolí, to sílí“.
Trénovat tak, aby se sportovec „neutavil“, ale aby jeho výkonnost postupně stoupala, vyžaduje poněkud promyšlenější postup. Ve svém textu se vás o tom pokusí přesvědčit Ondra Vojtěchovský.
Trénink jako informace
V obecném povědomí sportovců i mnoha trenérů je trénink jednoduchá mechanická kvantitativní záležitost. Tolik a tolik kilometrů naběhat, naplavat či najet na kole bude znamenat ve výsledku takovou a takovou výkonnost. Bereme-li trénink jako návod pro rozvoj sportovce (fyzického i duševního), je zřejmé, že nerozhoduje délka návodu, ale informace v něm obsažená. V nejobecnějším pohledu můžeme otázku sportovního tréninku brát jako problém informační. Existuje tu zdroj informace, informace sama a její příjemce. Zdrojem informace je tréninková jednotka, v běžné mluvě „trénink“, informací jsou procesy, které při tréninkové jednotce proběhly a příjemcem je organismus trénovaného jedince. Nenechte se prosím zmást zdánlivou nesourodostí účastníků seance – i když je trénink nehmotný proces a informace a příjemce jsou fyzicky jedním tělem, pro pochopení fungování tréninkového procesu bude přínosné takovou konstrukci vytvořit a nechat projít hlavou.
Výkonnost není prostým součtem zátěže
První co je třeba zdůraznit je fakt, že výsledná výkonnost není součtem všech tří faktorů (výkonnost = zdroj + informace + příjemce), ale součin všech tří faktorů (výkonnost = zdroj x informace x trénink). Znamená to, že při vhodně vyladěné kombinaci se i malé vstupní faktory násobí a výsledná výkonnost může být vysoká, zatím co bude li kterýkoliv ze třech faktorů nulový nebo blízký nule, bude nulový nebo blízký nule i výsledek. Že slabost jednoho faktoru nemůžeme nahradit jakkoliv velikými ostatními.
Když dva dělají totéž...
První v řadě zdroj →informace →příjemce je trénink jako zdroj, vysílač. Čím kvalitnější a čistší informaci dá, tím větší je šance na dobrou odezvu. Důležitý není ani zdaleka jen objem vyslaných dat, důležitý je jejich obsah. Milion písmen neznamená automaticky dobré počtení.
Aby mohl být trénink fyzicky vykonán, musí v celém těle proběhnout nepočitatelné množství biochemických procesů. Ty, o nichž jste si přečetli ať již na těchto stránkách nebo jinde, tvoří jen nepatrný zlomek z nich. Jsou sice tréninkem - vysílačem vyvolány, neznamená to ale, že jsou závislé zcela a jen na něm. Do puntíku stejný trénink může v biochemickém stroji dvou různých jedinců proběhnout diametrálně jiným způsobem. Stokilometrový výlet průměrnou rychlostí 28 km/h je pro profesionála kompenzační aerobní vyjetí, zatím co pro netrénovaného začátečníka anaerobní časovkou.
Individuální vlastnosti sportovce
Tady najdeme druhou část procesu - informaci. To, že určité tělesné procesy (informace) proběhly tak, jak jsme předpokládali, když jsme trénink koncipovali (vysílač), ještě stále není uzavření celého informačního toku. Teprve poté, co se děje odehrají, informace dorazí k příjemci, nastává třetí neméně důležitá fáze, přijetí a zpracování. To, jak se organismus příjemce rozhodne s informací naložit, je sice opět odvislé od informace samé, nikoliv ovšem pouze na ní. Individualita přijímače tady opět přidává svojí hrst do mlýna. Naprosto identický trénink, který vyvolal naprosto identické biochemické reakce u dvou různých jedinců, může mít diametrálně rozdílný vliv na výslednou výkonnost. V přijetí a využití tréninkového zatížení mají poslední slovo vždy individuální vlastnosti sportovce. Nejen ty dlouhodobé či trvalé, jako je talent nebo trénovanost, ale i ty okamžité, jako je únava či psychické rozpoložení. Z toho plyne několik bodů, vyvracejících nejobvyklejší mýty o tréninku.
Neexistuje dokonalý trénink a tréninkový plán jako zaručený návod úspěchu. Jsou jen lepší a horší postupy, vždy ale musí zohledňovat individualitu sportovce.
Neexistuje plán jako načasovaný jízdní řád bez zpětné vazby. Vyhodnocení impulzu a reakce na něj je základní součástí tréninkového procesu. Úkolem trenéra (ať už se jedná o samostatnou osobu nebo závodníka trénujícího sama sebe) tedy není recitovat dokola jednu naučenou básničku, ale řešit situace, pracovat s vysílačem tak, aby generoval informaci vedoucí ke kýženému cíli nikoliv pouze sice mocný, leč obehraný a prázdný zvuk.
Objem není jedinou informací přinášenou tréninkem organismu sportovce, jen malou částí z ní. Mnohdy bývá dokonce jen nosnou vlnou, přenášející jen šum. O předané informaci rozhoduje kompletní a komplexní struktura tréninku.
Co, a nebo kolik bylo odtrénováno je pro výsledek méně důležité než to, jak to organismus přijal!!
Zdroj: www.sportvital.cz