Zázrak jménem Karolína
Jen tak zběžně jsem si pročítal výsledky prvního závodu Masaryk runu v Brně na Masarykově okruhu a zaujalo mě neznámé jméno dívky, která vyhrála závod na jeden okruh, za jejímž jménem stálo Vyškov.
Chvíli jsem nad tím kroutil hlavou, protože tak dobrou mladou holku jsem odtud neznal a pak nad tím mávl rukou s tím, že to bude asi omyl.
Přestal jsem se o ni zajímat a nechal to plavat.
Hned příští týden mě ovšem na stadionu ve Vyškově na tréninku zastavil starý kamarád, se kterým jsme se něco spolu naběhali po závodech, a vyhrkl na mě: „Mám šikovnou vnučku. Vyhrála teď v Brně. Jen si ale tady sama tak nějak pobíhá. Nechceš si ji vzít do tréninkové skupiny?“
„Samozřejmě. Hned mi jí přiveď, takové talenty se jen tak nevidí,“ rychle jsem mu odpověděl, protože už mi došlo, kdo to asi je. Jeho dceru Lenku jsem totiž také trénoval a něco jsme spolu v barvách Geotestu Brno sjezdili jak u nás, tak po Evropě.
Již o víkendu na fotbale mi Karolínu představil. Prodávala tam vstupenky na zápas. Sympatická skromná štíhlá dívka se vůbec nijak nevykrucovala, že by se jí nechtělo. Že má málo času a takové podobné výmluvy, které pořád všude slýchám. Okamžitě se zapojila do přípravy a také se s vervou jí vlastní pustila do závodění.
A jak jí to šlo. To bylo až neuvěřitelné. Rostla závod od závodu a během pár měsíců přípravy už patřila k moravské vytrvalecké špičce. A to byla věkem ještě prvním rokem juniorka. Na podzim už zářila na běžeckém nebi a všichni se rychle naučili znát její jméno. Ostatně ona byla díky svým vlasům a vizáži stejně nepřehlédnutelná, ačkoliv byla jinak drobná, ale o to větší výkony předváděla.
Zajeli jsme si i na vrchařské závody. Ani tam neměla potíže. Prostě zázrak, který se jen tak hned nevidí.
Navíc o všem hodně přemýšlela. O tréninku, výživě, pitném režimu. Prostě se do všeho nevrhla po hlavě, ale důkladně si to promýšlela a podle toho také jednala.
„Příští rok jsi ještě juniorka,“ řekl jsem jí na podzim. „Co kdybychom zkusili kvalifikaci na mistrovství Evropy a pak i případně světa do vrchu?“
„Popřemýšlím o tom,“ odvětila mi po chvilce uvažování. A pak po týdnu přišla, že do toho půjde a zkusí to.
Absolvovali jsme první zimní přípravu. Byla náročná a nevyhnuly se jí zdravotní komplikace. Díky tomu přišel měsíční skluz a chyběl zamýšlený trénink v kopcích.
Ale i bez toho začala vyhrávat závody nebo stála mezi nejlepšími na stupních vítězů a opět se proti předchozímu roku obrovským způsobem zlepšila. A to vše po necelých dvanácti měsících systematického tréninku.
Je třeba ovšem říct, že od dětství také závodně plavala, takže kondiční základy byly dané a hlavně už měla dokonale zautomatizované správné dýchání.
Když jsem viděl, jak jí to doslova lítá a dává desítku na počkání pod 40 minut, opět mi to vnuklo nápad. A hned jsem jí ho také předložil: „Letos je Mistrovství republiky na 10000m v Ústí nad Orlicí. To není daleko, co kdybychom tam zajeli a zkusila jsi zabojovat o medaili.“
„Já to zvážím,“ zazněla její tradiční odpověď a pak opět po pár dnech přišla: „Jdu do toho.“ Jen tak klidně a s úsměvem, který ji pořád všude doprovázel, vyslovila souhlas s mým takovým skoro výstřelem nazdařbůh.
A zarputile se vrhla do ještě intenzívnější přípravy. Nevím, z čeho ty výkony běhala, protože se mi zdálo, že z těch mých plánů to zatím po tak krátké době ani není možné. Asi si zřejmě dost přidávala navíc a opět se neuvěřitelně dál zlepšovala.
Pak přišel den „D“ a mistrovství republiky. Vyslechla si moje rady, postavila se na startovní čáru, hodila ty má doporučení za hlavu a vyrazila jako blesk dopředu za jediným cílem. Odvézt si medaili. Rvala se s metry se svou tradiční obrovskou vůlí a neskutečným úsilím. A celý ztichlý stadión, hlavně tedy trenéři, užasle sledovali, co na dráze Karolína předvádí.
To byl neuvěřitelný fofr a já si jen v šoku říkal, kdy se uštve a skončí.
Na třetím kilometru si zaběhla první osobní rekord. Na pátém kilometru další osobák a pořád šlapala jako dobře namazaný stroj. S velkým náskokem vedla závod juniorek a vypadalo to, že ji nic nemůže zastavit. Až přišel devátý kilometr a tam se projevil přece jen překopnutý začátek. Musela dost zpomalit. Přesto dokázala udržet alespoň druhé místo a za cílem se zhroutila s křečemi v nohách. Až tak se dokázala zmáčknout. Neskutečná bojovnice a výsledný čas. Doslova šokující: 37:51,65.
K tomu se nedá víc nic dodat.
A pak se začalo skloňovat její jméno doslova všude. Vyhrávala závody jako na běžícím pásu. Jen ta kvalifikace na ME do vrchu nám nevyšla, protože přece jen chyběla příprava v kopcích. Ale nominovala se kolegyně a kamarádka z tréninkové skupiny Pavlína, tak jsme to brali jako další celkový úspěch.
A plánovali závod za závodem, aby se prodala forma. Jen jsem s tím obrovským zlepšením začal mít obavy, kdy přijde nějaký problém. Je to tak vždycky.
To mi potvrdí skoro všichni běžci. Když je špičková forma, něco přijde a nastanou nějaké potíže. Ať jsou to nemoci či zranění. Je to zákon.
A pak mi zazvonil v pátek večer před sobotním odjezdem na závody mobil: „Karolínu srazilo auto. Je to vážné. Vrtulník ji převážel do Brna ke Svaté Anně,“ zaznělo na druhé straně skoro nepřítomným hlasem od Karolíniny maminky.
Málem jsem dostal infarkt a zároveň by se ve mně krve nedořezal.
Pořád jsem čekal nějaké potíže, ale tohle by mě ani v nejčernějším snu nenapadlo.
Vždyť ona byla stále tak usměvavá neustále dobrou náladou hýřící mladá hezká dívka, která přinášela mezi závodníky vždy pozitivní světlo, co okolo ní zářilo do daleka, a vysílala kolem sebe neuvěřitelně silnou energii, která nám všem velmi obohacovala život.
Dlouho jsem se s tak velkým běžeckým talentem navíc zvýšeným nesmírně dobrým člověkem nesetkal. Je až neskutečné, kolik dobrého se v této drobné a křehké dívce sešlo. Ona je jako záblesk z čistého nebe. Tolik krásy, dobroty a štěstí kolem sebe přinášela.
A teď tohle. To snad ani nemůže být pravda.
Bohužel byla. A mohlo být i hůř.
Se svojí obrovskou vůlí to zatím zvládá a postupně se dává dohromady.
Ona to určitě dokáže.
Nezažil jsem za roky, co trénuji nikoho tak odolného, tvrdého a s takovou vůlí.
Věřím, po tom, jak se všechno zatím vyvíjí, že to bude dobré.
Ona se vrátí.
Málokdo by to dokázal.
Ale Karolína to zvládne.
Autor: Zdeněk Smutný
14.10.2015