Přírodní talent Hanka
V hodně dávných dobách, kdy jsem ještě opravdu dost trénoval a běhal třeba ráno do práce jako svoji první fázi a pak zpět druhou tréninkovou fázi, jsem již tak brzy poránu občas potkával blonďatou běžkyni, která si to šíleně ostrým tempem šinula po silnici z Vyškova někam na Pustiměř nebo už i zpět. Abych byl přesný s tím ranním časem. Já dobíhal kolem půl šesté do práce a ona se již kolikrát vracela.
Musela vyrážet hodně brzy, protože toho naběhala hodně. Bylo to vidět i na jejím běhu. Styl byl jako u každého samouka poněkud problematický, ale to už tak bývá. Zato jakým letěla fofrem, to mi z toho až oči přecházely.
Po několika týdnech pátrání jsem zjistil, kdo že to po Vyškově tak dobře běhá a pak už bylo jen otázkou času, kdy se pustím do lanaření.
Moc se jí nechtělo. Měla svůj zaběhaný časový i tréninkový stereotyp. Pracovala k tomu v nemocnici jako zdravotní sestra, takže toho musela absolvovat za celý den fakt hodně.
Systematicky trénovat s námi nikdy nedokázala. Neměla na to ani čas.
A ještě k tomu nerada závodila.
Co mi to dalo práce ji přesvědčit, aby s námi někam vyrazila.
Až se to jednou podařilo a v Prusinovicích na Rohálovské desítce všechny šokovala pátým místem a skvělým časem, kterého na této náročné trati dosáhla.
Od té doby už bylo snadnější ji někam vytáhnout.
Měl jsem v tréninkové skupině skvělého půlkaře. Ten na Hance mohl oči nechat a nakonec se dali dohromady.
A pak přišel Hančin obrovsky smolný životní okamžik. Těžká havárka na kole. Dlouhodobé léčení vážného poranění, které jí dělá problémy doposud.
Neměla to nikdy v životě jednouché. Musela makat jak doma u rodičů v hospodářství, tak v nemocnici. A nakonec i ve svém domově, protože se jí a Tomášovi narodily holky dvojčata.
V té době nebylo moc času na nějaké sportování a pomalu se mi vytratila ze života.
Občas jsem ji potkal, prohodili jsme pár slov a víc nic.
Ale zase se časem začala objevovat na závodech. Jen tak se tam šla proběhnout, dokonce i triatlon si dala a šlo jí to pořád moc dobře. Ten přírodní talent, co v ní dřímá, jí pořád stačí i bez systematického tréninku na slušné výkony a tím pádem i na solidní výsledky.
Když jsem doplňoval tréninkovou skupinu mladých dívek, padl můj zrak na obě její dcery. A bylo to jasné. Talent se prostě dědí, když je navíc u obou rodičů, muselo být zřejmé, že holky jsou šikovné. Nemohlo to dopadnout jinak, než, že se k nám Daniela a Kateřina přidaly.
„Ne, že mi je zničíš,“ vyhrožovala mi s úsměvem Hanka, když pro ně jezdila na tréninky. Ale i ona byla ráda, že se dcery začaly hýbat a bavilo je to.
Pak už bylo jen otázkou času, kdy s nimi pojede na závody a sama se tam také proběhne. A to začalo být velmi pravidelné.
Hanka díky častějšímu závodění rostla výkonnostně velmi rychle nahoru a zvládla výborně také těžký Chřibský maratón v Kroměříži.
A jak jí to šlo do kopců. To byste fakt hleděli.
Tady přišel další velký zlom v jejím sportovním životě, protože zjistila, jak jsou krásné závody do vrchu a hlavně, jak jí to tam jde. Bylo neuvěřitelné, co dokázala předvést v náročném terénu. A čím byl horší, tím lépe.
A také se nezastavila její tradiční výmluvnost. Kolikrát nikoho nepustila ani ke slovu. Hlavně, když se jí podařil nějaký dobrý výsledek. To člověk někdy nemohl skoro nic říct. Vlévalo jí to novou energii do žil a znovu začala víc žít sportem.
Bylo jasné, že musí s těmi svými vrchařskými předpoklady zkusit evropské a světové veteránské soutěže. Hned v prvním roce si dovezla medaili z mistrovství světa v družstvech a okamžitě měla novou motivaci.
Mám v poslední době velké zdravotní potíže se zády a tak jsem samozřejmě skončil na rehabilitačním oddělení, kde jsem padl do Hančiných silných rukou.
Až tam jsem si uvědomil, co musí za celý den zvládnout, pak doma a ještě i u rodičů.
„Já se divím, že jsi schopná ještě vůbec běhat, když musíš celý den takhle makat,“ cedil jsem mezi zuby jednou na masážním stole, protože to jako obvykle stálo za to.
„Je to čím dál horší, přikyvovala mi. „Nemám nic naběhané a to poběžím teď maraton v Paříži.“
Opět ho zvládla fantasticky. Jako ostatně skoro všechno. A do toho se jí převrátil naruby i rodinný život.
Napomohly tomu hlavně ty závody do vrchu, kde potkala skvělého chlapa a rozhodla se totálně změnit celý svůj dosavadní život.
Nový dům na krásném místě v Pístovicích, fůra další práce. Běhání trochu ustoupilo do pozadí, ale po závodech jezdí s dcerami pořád.
A jde jí to furt stejně dobře.
Jako ostatně celý život.
Přírodní talent se prostě nezapře.
Autor: Zdeněk Smutný
19.8.2015