Lukáš – z Horských výzev mezi běžce
Není to tak dlouho, co jsem se s Lukášem potkal na závodech poprvé a hned mě upoutal neskutečně špatnou technikou běhu. To už jsem hodně dlouho neviděl.
A o to víc jsem žasl, jaké dokázal podávat výkony v závodech i přes tento obrovský nedostatek.
Je vidět, že má v sobě talent a hlavně obrovskou vytrvalost, kterou překonává nedostatky v technice. To mimochodem prokázal i absolvováním všech Horských výzev a přechodem několika evropských hor.
„Musíš techniku běhu spravit,“ říkal jsem mu jednou v zimě po závodě, když jsem viděl ten jeho boj nejen se soupeři, ale hlavně se sebou samým. „Budeš mít za chvíli i zdravotní potíže z takto jednostranně přetěžovaného pohybového aparátu.“
„Já vím,“ odbyl moji radu mávnutím ruky a jel si dál pořád po svém.
A ty jeho počty závodů, co zvládal absolvovat. Neskutečné. Také se díky tomu pořád nějak zlepšoval. Měl zatím stále čeho čerpat a vezl se na vlně neuvěřitelné euforie, která mu pomáhala překonávat ta obrovská kvanta startů, které neustále absolvoval.
„To se nedá zvládnout,“ snažil jsem se mu to vysvětlit po dobrém, „uštveš se a něco si uděláš, ale i kdybys takovou závodní zátěž přežil ve zdraví, tak se musíš zákonitě začít zhoršovat, tohle takto nejde dělat. Totálně se vyčerpáš.“
Nevěřil mi. A také si trénoval po svém. Moje plány mu neseděly. K tomu všemu si našel nové zaměstnání a přestal mít čas na tréninky, protože pracoval v Brně „od nevidím do nevidím.“ Přesto se ale pořád na závodech objevoval, jak mu to časově vyšlo a až do podzimu svého prvního závodního roku se držel na slušné úrovni.
I maratón odběhl velmi solidně.
Nechal jsem ho být. Nemělo smysl mu něco vysvětlovat. Měl svou hlavu a přes jeho názory nejel vlak. Sice se tvářil, že všechno chápe, ale dál s tím už nic bohužel nedělal.
Navíc mu nahrávalo, že pořád si ještě držel solidní výkonnost.
Má v sobě slušný talent, jen ta hlava, kdyby mohla víc uvažovat a zaměřit se na to, co je opravdu třeba změnit a zlepšovat. Nedalo se nic dělat. Musel se sám spálit. Asi jako malé dítě, když sahá na horkou plotnu a dokud se nepřesvědčí, že je opravdu horká, tak neskončí. Lukáš si to musel také prožít.
A ono to pak opravdu přišlo. Obrovský propad ve výkonnosti. Až kdesi do suterénu startovního pole proti tomu, kde až byl. Přesně, jak jsem to předpovídal.
Delší dobu se s tím trápil sám dál. Ovšem bylo to pořád horší a horší. Navíc se vracel v noci domů z práce a už se nedalo nic moc natrénovat. Zejména v zimě.
Propadal se čím dál víc pořadím závodů dolů a velmi těžko to nesl. Hrozně mu vadilo, jak ho najednou poráží běžci, kterým ještě nedávno dával i několik minut.
„Já ti to říkal, pamatuješ,“ připomínal jsem mu má nedávná slova, když si stěžoval po závodě, jak je na tom teď moc špatně. „Tohle vše, co jsi se sebou prováděl, se nedalo normálně zvládnout a ten pokles musel být zákonitý.“
Bohužel šel si tvrdohlavě pořád za svým a jen omezil počet svých závodních startů.
Je pravda, že by se už ani nedaly zvládnout s tím, co měl v poslední době naběhané.
A stále si stěžoval, jak mu to nejde: „To je hrozné, kolik lidí mě teď poráží. To dřív nebyli soupeři a teď jsem někde úplně jinde.“
„Bohužel s tím moc nenaděláš. Podívej se, co máš natrénované a taky si všechno moc připouštíš. Bav se běháním a nepřemýšlej tolik o výsledcích, ono se to zase časem poddá,“ utěšoval jsem ho po každém závodě, když jen kroutil hlavou a propadal čím dál větší beznaději. Navíc ještě přišly i zdravotní potíže, které musely díky jeho technice běhu časem přijít a Lukáš už začal dokonce uvažovat i o tom, že závodění nechá.
Najednou však jakoby dostal rozum a začal přece jen víc poslouchat, co mu říkám.
A potom přišel zásadní zlom.
Konečně se mu podařilo mít jakž takž přijatelnou pracovní dobu a s ní i možnost víc běhat.
„Chtěl bych začít znovu trénovat s tebou a vrátit se tam, kde jsem už byl,“ napsal mi koncem léta do emailu.
„Můžeme to zkusit, já proti tomu nic nemám, ale nepočítej s tím, že to všechno hned půjde nějak moc rychle. Bude to chtít čas a poctivý přístup k tréninkům,“ vyžadoval jsem po něm, když jsme se domlouvali na tom, jak začneme. „A také budeš poslouchat, co ti říkám a dodržovat vše, na čem se domluvíme i vzhledem k závodům,“ dodal jsem pak ještě svou hlavní podmínku, kterou jsem měl k naší další spolupráci.
Poslechl.
Pustil se s vervou do přípravy a začal se postupně zase posouvat pořadím běžců nahoru. Sice má pořád haldu připomínek k tomu, kde ho kdo zase porazil a neměl, ale už je vidět, že si víc věří a hlavně se pomalu zlepšuje.
Je pravda, že zatím toho nemá tolik naběhané, aby zvládl to, co dřív, ale pořád vidí, že to opravdu jde. Jen ta jeho technika se stále moc nelepší. Tu kdyby při své vysoké postavě dokázal změnit, to by byl pak posun. Na desítce by to dělalo minuty jen díky prodloužení kroku a ekonomice běhu.
Každý máme své. Těžko se odbourávají od dětství zafixované špatné pohybové základy, ale už je to po troškách lepší a lepší.
Tak věřím, že se přece jen dokážeme v dalších sezónách po poctivé přípravě dostat až tam, kde by měl podle jeho předpokladů Lukáš být. Samozřejmě je to otázka zdraví a dalších věcí, které to všechno mohou negativně ovlivnit, ale určitě má na mnohem víc, než zatím dosud předváděl.
A on to dokáže. Má obrovskou vůli. A když si všechno srovná v hlavě, tak to půjde.
Já tomu věřím.
Jinak bych do toho ani nešel.
Autor: Zdeněk Smutný
2.12.2015