Rubrika „Představujeme“ pojede dál
Původním záměrem této rubriky bylo představit jen členy AK Drnovice, jenže vzhledem k velkému zájmu veřejnosti o tyto články jsme se rozhodli pokračovat nadále i s představováním dalších běžců a běžkyň z okresu Vyškov. A to i těch, kteří jsou členy jiných oddílů a případně, pokud seženeme dostatek informací, i o závodnících, kteří již dávno ukončili svoji závodní kariéru.
Věřím, že si o nich rádi také něco přečtete.
Mirka Hanáková – celoživotní optimistka
S atletikou začínala v Bučovicích a už od mládí se jí nejvíce dařilo na vytrvalostních tratích.
Od dorosteneckých let se pohybovala se svojí výkonností mezi našimi nejlepšími běžkyněmi.
„Nejvíc se mi vždy dařilo v terénu. Měla jsem ráda krosové soutěže, ale ani dráha mi nebyla nikdy cizí,“ říká Mirka.
Dokazovala to nejen v první atletické lize v barvách tehdy velmi populárního klubu Geotest Brno, ale i na mnoha mistrovských soutěžích na dráze, v terénu či na silnici.
Ostatně její osobní rekordy na dráze hovoří za vše.
Posuďte sami:
3000m: 10:17,2
5000m: 17:51
10000m: 37:41
Půlmaratón: 1:22:35
V průběhu let vystudovala v Bratislavě Fakultu tělesné výchovy a sportu a hovoří třemi světovými jazyky. Společně se svým manželem vychovává dva syny.
„Nikdy jsem nepřestala běhat a po návratu z mateřské jsem si vyzkoušela běhy do vrchů a celkem mi to šlo, tak jsem se rozhodla to zkusit,“ popisuje své začátky mezi vrchaři.
Dlouhodobě vysoká výkonnost na těchto náročných tratích, kde se navíc reprezentace tvořila dříve převážně americkým stylem na jednom nominačním závodě, ji katapultovala do reprezentačního družstva žen, kde dokázala vydržet dlouhých pět let.
Ihned při svém prvním startu na Mistrovství světa v běhu do vrchu v Telfesu v roce 1996 vybojovala pro družstvo 49. místo a vzestupná tendence jejích výsledků pokračovala dále.
„Měla jsem vždy úžasnou radost, když se mi podařilo nominovat do reprezentace a snažila se odvézt pokaždé maximální výkon. Myslím, že jsem nikdy nezklamala,“ ráda vzpomíná na svoji éru v národním dresu.
A určitě měla pravdu. Posuďte sami.
Na Mistrovství Evropy 1997 v Ebensee doběhla třicátá a na prvním Mistrovství světa, pořádaném v České republice, v Malých Svatoňovicích, též ještě v roce 1997, dokázala pro družstvo vydřít na nesmírně náročné trati skvělé 26. místo, což je její nejlepší výsledek z MS.
Další rok 1998 byl ve znamení výborné formy, kterou na Mistrovství Evropy v Sestriére potvrdila fantastickým výkonem, jenž jí vynesl 12. místo mezi nejlepšími vrchařkami Evropy.
Ještě v témže roce startovala na MS na ostrově Réunion a její stabilní výkonnost ji dovedla do cíle na 44. místě. V roce 1999 startovala také v Malajsii na ostrově Borneo, kde opět běžela velmi dobře, čehož je 38. místo dokladem. V reprezentačním družstvu startovala ještě na ME v Cejle v roce 2001.
„Jsem nesmírně ráda, že jsem za závody do vrchu projela nejen všechny naše hory a kopce, ale hlavně se podívala do exotických míst tohoto světa, kam se jen málokdo z naší republiky dostane. Určitě na to budu do konce života vzpomínat a rozhodně jen v dobrém,“ usmívá se neustále dobře naladěná paní učitelka.
Časem se věkem Mirka přesunula do veteránské kategorie a tehdy si splnila i svůj veliký cestovatelský sen. Start na Mistrovství světa veteránů na silnici spojila s cestami po ostrovech a prohlídkou úchvatných přírodních scenérií na Novém Zélandu, u nás známých z filmové trilogie Pána prstenu. A ještě navíc tam stála i na stupních vítězů, když doběhla na třetím místě v půlmaratonu.
„Chtěla jsem se jednou podívat i do této neskutečně nádherné země a využila jsem příležitosti spojit delší pobyt tam i s účastí na veteránských soutěžích. A stálo to určitě za to,“ zasněně dodává.
I když již závodí jen podle toho, jak jí to časově vyjde, na závodech se objevuje neustále a to také v roli trenérky. V atletickém oddíle Sokola Bučovice vychovává mladé atlety i atletky, kterým předává své nepřeberné zkušenosti, získané léty tréninkové dřiny i závodění na nejvyšší úrovni.
Zájemcům o atletiku se věnuje též v atletickém kroužku na Základní škole 710 v Bučovicích, kde v současné době učí.
A samozřejmě se snaží uskutečnit i své další cestovatelské sny, které vždy spojí s účastí na nějaké velké veteránské sportovní akci.
Naposledy vyrazila do Brazílie na mistrovství světa a opět se jí tam mimořádně dařilo.
Hned příletu v krosu na 8 km vybojovala druhou příčku, když ji porazila jen běžkyně z Velké Británie, ale jinak všechny ostatní závodnice včetně američanek nechala za sebou. Za deset dní potom se postavila na start 2000 metrů překážek, kde dokázala doběhnout ve svém veteránském osobním rekordu 8:07,4 na výborném čtvrtém místě.
A jak je vidět, jen tak se závodění nevzdá. Ani s přibývajícím věkem.
Má to prostě jako většina z nás v krvi.
Autor: Zdeněk Smutný
16.3.2014