Představujeme: Milan Adamec – maratonec či spíš ultra-maratronec
Klubová příslušnost: MK Seitl Ostrava a Orel Vyškov
Hostování: dříve Sokol a nyní AHA Vyškov (atletické soutěže – divize, II.NL, I.NL)
Sportovní začátky
Sport Milana v podstatě doprovází celý život. Již jako dítě s ostatními lítal po vyučování celé odpoledne po venku až do večera a byl neustále v pohybu. Navštěvoval různé kroužky počínaje vodákem, judem až po Orla, kterého je stále aktivním členem. Právě v této jednotě se poprvé setkal se skutečným sportem. Hrál basketbal, volejbal, street-bal, účastnil se závodů v plavání, stolním i klasickém tenise a konečně také i atletice. Nejdřív se věnoval technickým disciplínám, dálce, výšce a také i sprintům. Pokud pomine pár protrpěných závodů ve škole, tak s během se setkal až při přijímačkách na vysokou školu. Zde absolvoval Cooperův test, přičemž jej zvládl za dvanáct minut a dokázal bez pár desítek metrů během této doby uběhnout téměř celé tři kilometry. To byl prvotní impuls s běháním něco udělat. Nebýt toho, asi by nikdy neběhal. Nakonec se mu však přece jen běhání stalo osudným a tak říkajíc i nevyhnutelným. Začal doslova hltat první kvanta kilometrů po ránech a nocích. Nejdříve jen tak pro sebe, což ho nesmírně bavilo a uspokojovalo. Přesto se už na podzim roku 1996 zúčastnil svého prvního velkého závodu a to hned přímo akademického mistrovství ČR v přespolním běhu konaném v Praze Oboře-Hvězdě, kde startoval jako jediný zástupce Techniky Brno.
Přestože doběhl mezi posledními, od závodění to Milana neodradilo.
Nedlouho nato již běžel svůj první maraton, neboť to byla trať, kterou, ostatně tak jako snad každý sportovní nadšenec, obdivoval již od útlého mládí. Tato magická distance mu na dalších deset let doslova učarovala.
Během své velmi bohaté sportovní kariéry okusil spousty běžeckých tratí a závodů, včetně těch na dráze a není snad žádná trať, kterou by neběžel. V běžeckém transu absolvoval oblíbené přespoláky, krásné krosy či fascinující horské běhy, vysilující vrchy, štafetové outdoory a veškeré distance na dráze, též ty s překážkami, dokonce i chůzi a také triatlon. V průběhu let dosáhl těchto nejlepších osobních výkonů:
Osobní rekordy:
60 m - čas: 8,2 s (1994 Vyškov)
100 m - čas: 12,5 s (11.5.2002 Olomouc)
200 m př. - čas: 32,1 s (16.9.2006 Opava)
1 km - čas: 2:56,4 min (8.5.2002 Vyškov)
1500 m - čas: 4:29,3 min (10.6.2000 HradecKrálové)
1 míle - čas: 4:58,1 min (9.9.2006 Vyškov)
3000 m - čas: 9:40,1 min (6.6.1998 Vyškov)
3000 m př. - čas: 10:37,7 min (2.6.2002 Brno)
5000 m - čas: 16:28,51 min (8.1.2000 Moutnice)
10000 m - čas: 34:19 min (1.4.2006 Brno)
12 km - čas: 42:38 min (3.2.2001 Tuřany)
15 km - čas: 53:06 min (10.3.2000 Rousínov)
20 km - čas: 1:12:20 hod (7.4.2007 Hranice)
Půlmaraton - čas: 1:15:07 hod (19.4.2008 Pardubice)
Maraton - čas: 2:37:11 hod (11.10.2008 Ostrava)
50 km- čas: 3:33:02 hod(mezičas) (10.9.2011 Winschoten-NED)
100 km - čas: 7:39:59 hod (10.9.2011 Winschoten-NED)
6 hodin - vzdálenost: 80,205 km(mezičas) (6.6.2009 Praha)
12 hodin - vzdálenost: 135,608 km(mezičas) (13.5.2010 Brive-FRA)
24 hodin - vzdálenost: 213,887 km (26.7.2012 Kladno)
7x43km- čas:25:45:51 hod (301km/6100m) (30.6-6.7.2013 Lomnice u Tišnova)
4x100 m- čas: 49,24 min(štafeta) (16.9.2006 Opava)
4x400 m - čas: 3:47,7 min(štafeta) (3.9.2006 Olomouc)
Chůze 3000 m - čas: 17:34,9 min (15.2.2014 Olomouc)
Chůze 5000 m - čas: 27:46,0 min (17.8.2013 Přerov – 4.kolo II.NL)
Chůze 10000 m - čas: 56:16 min (17.8.2013 Přerov – 4.kolo II.NL)
Chůze 20000 m - čas: 2:14:24 hod (29.3.2014 Olomouc – 1.kolo I.NL)
Skok daleký - 609 cm (28.9.1996 Vyškov)
Skok vysoký - 165 cm (28.9.1996 Vyškov)
Plav. 100 m znak - čas: 1:36,2 min (20.12.1997 Opava)
Plav. 100 m kraul - čas: 1:16,3 min (6.3.1999 Ratíškovice)
Sprint triatlon (200m-20km-5km) - čas: 1:04:13 hod (24.7.2004 Morkovice)
Olympijský triatlon (1500m-40km-10km) - čas: 2:40:15 hod (23.8.2003 Morkovice)
Některé nejlepší výsledky
Ač byl Milanovi sport především zábavou, tak přesto běh bral z počátku snad jako každý nadšenec, který objeví nové dosud nepoznané končiny, docela vážně. Takže trénink a běhání se mu stalo každodenní záležitostí a časem i jistou rutinou. Je jasné, že tím pádem došlo také ke zlepšování výkonů a určitým úspěchům, které na sebe nenechaly dlouho čekat. I když byl podle svého mínění v celkovém republikovém pojetí spíše průměrným běžcem, dosáhl těchto sportovních výsledků a ocenění jako:
4x vítěz silničního běhu v Moutnicích
5x vítěz přespolního běhu v Olešnici
7x vítěz Sloupské lesní patnáctky
2x vítěz Vyškovského běžeckého poháru Dlouhá míle
Vítěz orelského atletického víceboje o odznak Bedřicha Kostelky při republikovém sletu na podzim roku 1999
Na vojně v roce 2003 vyhrál v přeboru výcvikového střediska velitele útvaru
V roce 2006 zvítězil v anketě o nejoblíbenějšího sportovce Vyškova
Pomáhal AHA Vyškov postoupit z divize do II. NL a loni dokonce i do I. NL
Na mistrovství republiky v maratonu skončil na 8. a 2x na 9. místě
Na mistrovství Moravy a Slezska v maratonu dokonce doběhl na 2. místě ve svém asi doposud nejlepším životním maratonském závodě
Dále se již dlouhá léta vždy svými docela vyrovnanými výkony v ročních maratonských tabulkách stále drží v první padesátce českých nejlepších individuálních výkonů
Ale také třeba v republikovém extrémním závodě štafet Adrenalin Cup skončil s družstvem na 6. místě, a tak bychom mohli pokračovat donekonečna, neboť výčet Milanových úspěchů v jeho šířce zápřahu různých sportovních disciplín je úžasný.
Vrátíme se ještě zpět k maratónu a k tomu, jak to všechno začalo
O tom, že tato trať byla do jisté doby pro Milana zcela dominantní, není žádných pochyb. Přestože se snažil, jak to šlo, tak stále nedokázal v republikovém měřítku prorazit na stupně vítězů. A také prolomit vysněnou hranice dvou hodin třiceti minut.
Spíš ve svých výkonech jen stagnoval, proto začal zvažovat i jinou běžeckou distanci.
A proč ne hned delší? O ultra běžcích věděl jen velmi málo. Poprvé je viděl na vlastní oči v akci při známém dvoudenním běhu v Brněnském veletržním pavilonu „Z“.
Zanechalo to v něm hluboký zážitek. A už tehdy tušil, že nějakou delší trať než je maraton si v budoucnu vyzkouší.
První ultra běhy
Stalo se to 6. června roku 2009 a to na republikovém šampionátu v běhu na 100 kilometrů v Praze ve Stromovce. Je zajímavé, že vždy takový velký závod běžel Milan bez mezistupně. To znamená, že před tím neabsolvoval ani polovinu délky cílené tratě. Například přímo rovnou první maraton bez absolvovaného půlmaratonu, stejně tak i stovku bez případné padesátky a dvaceti čtyř hodinovku bez dvanáctky. Stovka byla pro něj velká neznámá, neboť nikdy v tréninku neběžel více jak 42 kilometrů. Závod zvládl však víc než dobře. Dokončil jej celkem s přehledem v čase těsně pod osm hodin s hodinovým náskokem před druhým v pořadí a ještě k tomu si domů odvážel svůj kýžený první titul mistra republiky.
A jak sám říká: „Nevím proč, ale ještě před závodem jsem věděl, že ho prostě zvládnu a že to dám.“
Tam zároveň také pocítil, že mu tyto delší distance vyhovují.
No, a tímto naplno odstartovala Milanova životní ultra-vytrvalecká anabáze.
Téhož roku v létě se účastnil ještě delšího běhu a to na 24 hodin na Sletišti v Kladně, kde opět zvítězil a přidal další mistrovský titul. Celkem snadno zvládl dostat se za ten den přes dvě stě kilometrů, ale nepříjemně se při tom zranil, takže si na čas musel dát pohov. To ho alespoň trochu přimělo k zamyšlení co dál a jakou běžeckou cestu vůbec následně zvolit. Bylo to zcela jasné, že ultra-maratóny jsou správná volba.
Ostatně následně prezentovaná úspěšnost mluví určitě za vše:
1. místo na MČR v běhu na 100 km v roce 2009 - Praha
1. místo na MČR v běhu na 24 hodin v roce 2009, 2012 a 2013 - Kladno
3. místo na MČR v běhu na 100 km v roce 2012 – Plzeň
3. místo na MČR v etapovém ultra 7x maraton za 7dní (301km) v roce 2012 – Lomnice u Tišnova
Životní motiv
A co vlastně Milana na té šílené dřině tak baví? V podstatě vše. Je to výzva, nové poznání a především to všem, kdo to zkusili, dokonale změní dosavadní život.
Maraton, se totiž dá hravě zvládnout levou zadní i s krizí, ale solidně odběhnout ultramaraton, tak to už je fakt pořádný vytrvalecký křest ohněm. Otevřou se doslova nové obzory a hlavně ještě lépe při takové zátěži člověk pozná sám sebe.
„I když to nyní možná dost zlehčuji, stejně se domnívám, že zvládnout takovéto distance může snad doslova každý, kdo má trochu vůle, určité sebekázně a trpělivosti. Čím jsem starší, tím víc také na sobě poznávám a uvědomuji si, že ultra výkon není jen o fyzické připravenosti, ale především o té psychické, tedy o hlavě,“ říká o ultramaratónských závodech Milan Adamec.
„Též souhlasím s tvrzením našeho výtečného borce Tomáše Ruska, který dále patří do neméně skvělé skupiny našich nejlepších ultramaratonců Kocourka, Jelínka, Kameníka, Seitla a nynější české jedničky Dana Orálka, že ultramaratoncem se člověk musí narodit. Musíte to mít prostě v sobě. Jestliže to nebudete cítit, nejlépe přímo od srdce, tak se do toho radši nemá smysl ani pouštět. Je nutné se nebát, ale zase mít respekt. Strach v tomto odvětví nemá co dělat, i když při tom můžete zažít mnohem víc adrenalinu a extrémního nebezpečí, než jen při obyčejném běhu na dráze, přestože třeba v současné době při běžném výklusu na silnici jde dnes skoro o život. Ultramaraton člověka doslova pohltí a někdy zbaví až určité soudnosti tak, že nezná míry, kdy má dost. Tím nechci od toho nikoho zrazovat. Dnes je nepřeberné množství zvláště těch outdoorových přenádherných závodů, kde se člověk může zcela nezávodně a docela příjemně realizovat, ale přesto je zapotřebí si zvláště pro ty začínající nadšené davy a ultramaratonské běžce uvědomit, že ty nejlepší výkony a časy patří skutečně jen vyvoleným jedincům. Ne každý dokáže zvládat sto kilometrů v tempu maratonu anebo stále nepřetržitě v kuse klusat bez odpočinku několik dní. Ultramaraton může být také sebezničením, sáhnutím si na samé dno s množstvím prožití velmi nepříjemných pocitů a totálních krizí naprosto úplné devastující vyčerpanosti, které se nevyhnou ani těm nejlepším,“ dodává ke své motivaci a zároveň i jako varování před současnou módní vlnou Milan.
Reprezentace České republiky
Pro Milana byly ultramaratóny konečně cestou do tolik vytoužené reprezentace a poměření se zbytkem světa na mnoha zajímavých akcích a s takovými světovými osobnostmi jako je Scot Jurek, Shingo Inoue, Giorgio Calcaterra, Jonas Buud, Ivan Cudin, Lizzy Hawker, Mami Kudo či naše Michaela Dimitriadu a především světová živoucí legenda tohoto sportu Řek Yannis Kouros s jeho až dech beroucím nepřeberným množstvím světových rekordů.
„Vždyť číst o těchto sportovcích jen v knihách je něco jiného, než stát s nimi na startovní čáře, běžet s nimi krátce bok po boku a po závodě si s nimi jako vítězi třeba potřást rukou. To je prostě zážitek, pro který stojí za to běhat až do úmoru,“ říká Milan s úctou v očích.
Doposud se zúčastnil pěti reprezentačních startů na mistrovství světa a na ryzího amatéra dosáhl docela slušných výkonů. V roce 2011 dokonce prorazil do první stovky světových tabulek nejlepších individuálních výkonů na 100 kilometrů a také získal tato pro něj nejcennější umístění:
Výsledky ze světových soutěží
37. místo – 100km MS Winschoten 2011 (Nizozemí)
44. místo – 100km MS Gibraltar 2010 (Velká Británie)
Život není jen sport a běhání
Přesto Milanův život není jen samý běh. Má i spoustu jiných volnočasových činností a zájmů, takže je kupříkladu již patnáct let členem pěveckého sdružení VSPS Vyškov, www.vsps.unas.cz. Zde si mohl zapět duchovní skladby a písně takových světových, ale i domácích autorů a mistrů, jako je Mozart, Verdi, Bach, Beethoven či našich světově proslulých a i jeho velice oblíbených skladatelů Dvořáka, Smetany a Janáčka.
V současné době však více vypomáhá, než zpívá, skvělé šéf trenérce Aničce Málkové s atletickou přípravou dětí v rozmezí věku od 6 do 14 let v jednotě Orel Vyškov. Tato práce s dětmi, přestože sám nemá mnoho volného času, jej skutečně baví a dělá ji společně s ostatními dobrovolníky velmi rád. Právě přitom si zcela vážně uvědomuje, že možná zde se může třeba zrodit jeho další následovník. Třeba budoucí muž či žena, kteří dosáhnou ještě dále než on. A právě oni by se mohli poučit z jeho vlastních chyb, kterých se zbytečně dopustil, když trénoval a závodil bez jakýchkoliv rad či nějaké odborné pomoci.
„ Milerád své krví a potem nabyté zkušenosti předám dál svým dalším následovníkům,“ tvrdí s úsměvem, ale zcela vážně Milan Adamec.
Výjimečnost Milana Adamce
A na samotný závěr ještě jedna taková možná i světová rarita. Po dobu co doposud závodí, absolvoval přesně 510 všemožných závodů, které vždy dokončil a ještě nikdy ani jeden nevzdal. Rovněž vůbec nikdy nebyl v závodě diskvalifikován.
„Zatím jsem nepotkal podobného závodníka,“ tvrdí, „ale je možné, že se mi to v nejbližší době stane, neboť především v chůzi je také hodnocen výkon závodníka podle čistoty techniky stylu, což je velice ošemetná záležitost. Proto jsem s tím tak trochu již smířen, že to časem přijde. A když se nebudu někomu líbit, tak mě prostě poprvé v životě ze závodu stáhne nebo rovnou vyhodí,“ dodává závěrem svého neuvěřitelného sportovního i životního výčtu Milan Adamec, běžec, co mu učarovaly ultramaratóny.
Autor: Zdeněk Smutný
27.4.2014