Představujeme: Martina Vévodová – specialistka na silnici a vrchy
Na Vyškovsku se vždy rodili dobří běžci i běžkyně. Jen se na to nějak v poslední době pozapomnělo, proto bude dobré si připomenout také některé současné závodníky, jejichž zaměření se netýká tolik ve Vyškově preferované atletické dráhy. Jednou z těchto výborných vytrvalkyň je i Martina Vévodová ze Švábenic.
Základy získávala od útlého dětství
Martina byla od malička aktivní dítě. S tátou a bratrem velmi často chodili do přírody na procházky. Za den dokázali nachodit i několik kilometrů. Otec rád vymýšlel různé dobrodružné výpravy s úkoly a také tím ji motivoval k pohybu.
„Čím víc jsem s tátou trávila času, tím více se upevňoval náš vztah. Proto jsem ho brala odjakživa za svůj vzor,“ říká Martina o svém otci.
Ivan Vévoda jako známý vytrvalec brával svoji dceru na běžecké závody. Z počátku jen přihlížela a fandila. Později, pokud běžely i děti, tak se sama ráda postavila na start.
„Byla jsem vždy hodně soutěživý a bojovný typ, proto jsem často obsazovala na dětských závodech přední příčky. Dobré umístění podporovalo můj zájem o tento sport. Běhání mě bavilo, a proto mým hlavním cílem bylo, abych se přiblížila tátovi a byla ze mě také dobrá běžkyně,“ tvrdí Martina s úsměvem o svých začátcích.
V osmi letech začala postupně trénovat. Závody již pro ni nebyly jen spontánní činností, ale přecházela jim určitá příprava. Tréninky byly ovšem vedeny formou hry a přiměřeně jejímu věku.
Mimo běhání také jezdila s tátou na kole. I to jí šlo velmi dobře.
Zpočátku závodila jen v blízkém okolí, ale postupně ztrácela konkurenci ve své kategorii. Proto začala jezdit i na vzdálenější běžecké akce a občas startovala i mezi staršími děvčaty.
Závodila většinou na silnici ve městech nebo také v terénu. Starty na dráze nepatřily nikdy k jejím oblíbeným, proto se tréninkům na stadionu vždy vyhýbala.
Přesto se ovšem pro kontrolu výkonnosti s jejími vrstevnicemi z celé ČR zúčastňovala již od žákovských kategorií mistrovství republiky jak na dráze, tak i v hale.
Mimo dráhových mistrovství absolvovala také MČR v krosu. Terén její oblibu ale nezískal. Nejraději měla starty na silnici.
Přestože bydlí ve Švábenicích, tak reprezentuje atletický klub AK Perná, jehož předsedou je známý běžec František Kolínek a má sídlo nedaleko Mikulova. Ovšem díky členství v tomto oddíle může startovat i v mistrovských soutěžích pořádaných ČAS a je právě v Perné velmi spokojená se zázemím, které tam má.
Životní rozhodnutí
Na mistrovských soutěžích se Martině málokdy dařilo. Tyto závody byly pro ni vždy velmi psychicky náročné. Hlavně proto, že nechtěla zklamat tátu a také věděla, že nic není jistého a většina jejích soupeřek byla výkonnostně na stejné úrovni jako ona.
V patnácti letech, tak došlo k velké změně v její běžecké specializaci. Od kategorie dorostenek je totiž možné účastnit se Českého poháru v bězích do vrchu a následně od juniorek lze v této disciplíně reprezentovat ČR na světových a evropských soutěžích.
Martina v této době již několik vrchařských závodů absolvovala a tyto závody ji nadchly hezkým přírodním prostředím a také svou náročností. Proto se nakonec se rozhodla věnovat převážně vrchům a jen příležitostně při tom zvládat také mistrovské závody na dráze, v krosu či na silnici.
V této době, kolem 16 -17 let, byla na vrcholu své výkonnosti. Podařilo se jí získat několik mistrovských kovů, jen titul jí bohužel pokaždé unikl. Reprezentovala také ČR v běhu do vrchu na světových soutěžích.
Zlom v běžecké kariéře
V roce 2010 nastal velký zlom v běžecké kariéře Martiny Vévodové. Věkem přešla do elitní kategorie žen. Na vrchařské závody jí začínala chybět síla i vůle a chtěla také zkusit zase něco nového. Proto se po maturitě rozhodla přiblížit tátovi a složit další zkoušku. Dala si za cíl uběhnout maraton. Nechtěla ovšem jen závod doběhnout, ale dosáhnout i co nejlepšího času. Naplánovala si běžet pod 3:30.
Po náročném osmitýdenním tréninku nakonec zvládla splnit své očekávání. Tropické podmínky ovšem udělaly ze závodu hotové peklo, takže do budoucna ví, že její možnosti jsou ještě výš.
Životní změna
V následujících letech začala Martina studovat VŠ v oboru biologie a tělesná výchova. Setkala se tam s mnoha různými sporty a výrazně prohloubila svoje dovednosti a znalosti. Zejména pak v tělovýchovných oblastech.
Bohužel trénink všech sportů, které na škole musela zvládnout, jí vzal hodně volného času, proto postupně začala přecházet z výkonnostního do rekreačního běhání.
Podstatně horším problémem, který byl možná částečně způsobem zvýšenou zátěží v tělocvičnách, byly zdravotní problémy s kotníkem. Silná bolest, která znepříjemňovala i chůzi, se nepravidelně opakovala. Celou jednu sezonu věnovala odpočinku a očekávala, že se situace zlepší. Bohužel ani zkušený ortoped nezjistil skutečnou příčinu a nedokázal její bolest odstranit. Jediným zatím zabírajícím prostředkem je pružná ortéza, která zpevňuje kotník a brání vymknutí.
Zdravotní problémy jsou bohužel nevyzpytatelné, proto cílem Martiny už zůstává pouze bezbolestně běhat na úrovni, kterou dovolí zdraví.
Osobní rekordy
400m: 63,84
800m: 2:23,50
1500m: 4:51,70
1609m (míle): 5:22,40
3000m hala: 10:45,10
5000m 19:07,68
10km silnice: 40:41
Maraton: 3:27:37
Nejlepší výsledky
Nejvíce si Martina ze své běžecké kariéry cení účasti na mezinárodních mistrovstvích v běhu do vrchu a medailových umístění na MČR ve všech disciplínách.
Za největší úspěch pokládá 10. místo na ME v běhu do vrchu v roce 2007 v Cauteres ve Francii.
Ze svých osobních rekordů na dráze je nejvíc hrdá na čas na 1500m, neboť tuto trať přece jen běhala nejčastěji.
A jejím osobním největším životním výkonem je velmi dobře odběhnutý první maraton.
Život jde dál
V současné době tráví Martina většinu času v Hradci Králové, kde studuje vysokou školu. Jejím dalším bydlištěm mimo rodných Švábenic se stalo Jablonné nad Orlicí v podhůří Orlických hor, kde bydlí její přítel, také výborný vytrvalec, Pavel Hrdina.
„Ovšem nejkrásnější cenou, jakou jsem si kdy odvezla ze závodů, je právě můj přítel, se kterým jsem se seznámila na ME v běhu do vrchu v roce 2007,“ říká s úsměvem Martina Vévodová, běžkyně z Vyškovských rovin, které učarovaly běhy do vrchů.
Autor: Zdeněk Smutný
4.5.2014