Poklady ze skříně – 5 – Večerní lov
Nazelenalá hladina rybníka posetá nádhernými ostrůvky růžových leknínů a žlutých stulíků se tajemně schovává pod mohutnými duby, jimiž jsou porostlé hlinité břehy prastaré vodní nádrže. Z mělkých vod u ústí potoka vyrazilo nahoru zelené rákosí, mezi kterým vynikají husté trsy orobinců a vysoké kopřivy. V rozsáhlém království rákosu se sem tam zvedají do výše osamělé vrby a olše, jež lemují právě ten potůček, co přivádí vodu do rybníka z kopců.
Lehounký větřík rozhání po hladině jemné vlnky, které se postupně ztrácejí po proběhnutí přes volnou vodu v leknínech a rákosí, jehož ševelení zpívá tichou píseň přicházejícího večera.
Nad lánem vodních travin předvádějí vlaštovky své umění při náletech na hmyz, který je tu v bažinách rákosového podrostu jako doma.
Ale jak pod hladinou, tak i na ní, v leknínech, ovšem hlavně v pralese travnatých houštin, panuje čilý ruch.
Nejživěji si počínají malí rákosníčci, vodní slípky a také všechna drobná havěť shánějící potravu. Naproti jim se velmi vážně procházejí po obrovských listech leknínů lysky. Jen někdy se třepotavým letem po hladině přesunou na druhou stranu rybníka.
Trs trávy nad vodou a její drobné vlnění prozrazuje ondatru, která míří s potravou ke svému obydlí na okraji rákosového lesa.
Všechna ta pohoda nasvědčuje tomu, že je tady všude bezpečno, klid a mír.
Ale v travinách se vede tuhý boj za zachování života.
Po březích kolem rybníka se totiž pokradmu plíží šedivá domácí kočka. Už dávno neví, kde ji čeká miska s mlékem, hodně dávno zapomněla na svůj bývalý domov. Zabydlela se v nedalekém starém opuštěném mlýně, v jehož okolí má neustále hojnost potravy.
Na přilehlých polích je pro případ nouze plno myší. Ovšem stará vychytralá kočka si časem zvykla na něco jiného. I teď se právě všimla divoké kačeny, která podvečer pravidelně vyvádí svoji drobotinu na pastvu a ihned se přikrčila k zemi.
Jen vlnky ženoucí se od rákosí prozrazují kačení matku, jak právě míří se svým houfem za potravou. Opatrně se rozhlíží a pluje kolem břehu za mladou, šťavnatou travičkou rostoucí na vlhké půdě vyschlého jezírka mezi rákosím, které se naplní vždy jen na jaře, když taje sníh v lesích. Káčátka se nejdřív drží kolem mámy, ale všude je klid, tak se pustila do uštipování chutné krmi v celém okolí.
Kočka vše bedlivě sleduje. Vidí příležitost k ulovení chutného sousta a okamžitě se plíží ke kachňátku, co odběhlo trochu dál od mámy. Šelest v trávě a pohyb jejích vršků upoutal pozornost zkušené kachny. Zpozorněla, vytáhla krk a rozhlédla se kolem. Jeden její potomek u ní nebyl. Varovně zakáchala.
Kočka se už už chystá ke skoku. Ještě jeden vyšší trs trávy a je u kořisti.
Vtom káčátko na matčino varování zvedlo hlavu a okamžitě bez meškání vyrazilo za jejím hlasem. Z trávy za ním vylétlo šedě pruhované štíhlé tělo. Mládě zděšeně vypíplo.
Ale už je u něj stará kachna. Přilétla jako blesk a s bojovným zakácháním se vrhla odvážně na nepřítele.
Kočka zůstala překvapeně stát na místě. A to už do ní buší tvrdý zobák bezhlavě útočící kačení mámy. Také její křídla zasazují do těla šelmy prudké údery.
Malé kačenky rychle prchají po blátě na vodu. Už plavou a teď se spouští na vodu i ta poslední. To, že ihned vyrazila za mámou, ji zachránilo. V trávě se ovšem chystá lítý boj.
Kočka po překvapivém útoku trochu couvla, ale v očích jí planou zelené ohníčky a připravuje se zaútočit.
Jenže kačena dosáhla svého. Mláďata jsou v bezpečí. Zamávala křídly, odrazila se od země a trochu těžkopádně odlétá na vodu ke svým zachráněným dětem.
Kočka zůstala chvíli udiveně stát. Pak se znechuceně obrátila směrem k poli.
Rány zobákem ji pálí po těle, ale ještě víc je štve ten neúspěch při lovu.
Jenže kačena je už i s mladými v bezpečí na volné hladině a se svým veselým konvojem již zase pro změnu loví v bahně, z něhož vystupují na povrch vzduchové bublinky.
Vítr přestává vát, šum v rákosí se pomalu utišuje a stíny nad krajinou se postupně natahují.
Království noci pomalu přebírá vládu nad krajem a skoro všechno se ukládá ke spánku.
Jen noční lovci začínají vylézat z úkrytů.
Jaké bude příští ráno?
Autor: Zdeněk Smutný