Malé vánoční zamyšlení.
O mně je známo, že Vánoce zrovna nepatří k mým oblíbeným svátkům a veřejně jsem se k tomu již dávno přiznal. Sklidil jsem za to pestrý výběr nadávek a odsoudil mě kde kdo. S toho si tak dělám, asi víte co. Jsem už takový. Kdo mě zná, ví, že o tomhle mluvím pravdu a kolikrát řeknu svůj tvrdý názor na něco, co je pro jiné neotřesitelným životním zákonem i takovým způsobem, že to možná s někým pořádně zamává. A mě pak, jak jsem teď již poněkud starší, už to občas i zamrzí, že jsem se vyjádřil tak nediplomaticky tvrdě, ale i tak si za tím stojím, přestože jdu občas hlavou proti zdi. Na druhou stranu, proč něco okecávat. Raději rychle a přímo. Bez zbytečného balastu nic neříkajících slov. Hodně se takto dá snadno a expres vyřešit.
Což ovšem nevylučuje to, že můžu mýlit. Klidně to rád přiznám. V životě jsem se spletl mockrát a pořád se učím. Takže občas poopravím i svůj názor na něco, přes co před léty prostě nejel vlak.
Ale na Vánoce tedy nikdy.
Když vidím to šílenství kolem mě, hromady zničených krásných stromků pro pár dnů jakési pofiderní oslavy něčeho, co se vůbec nezakládá na historické podstatě křesťanství, je mi z toho zle. A to nemluvím o utrpení třeba kaprů v kádích. V životě bych si nemohl vzít sousto do úst z takhle trápených ryb. Vždyť i mně by z toho muselo být stejně tak zle, jako těm nebohým tvorům, ke kterým se aspoň na Štědrý den máme chovat trochu jinak. Alespoň takhle mě to učili rodiče a já se toho držím.
Raději se projdu nebo spíš proběhnu přírodou, pokud to jde, pokochám se jejím božským klidem, to je pro mě to nejlepší náboženství, neboť přesně tam si uvědomím, jak malou součástí přírody jsme, a sem tam něco vezmu i zvěři na přilepšenou. Tohle mi připadá daleko smysluplnější, než konzumní pohled na Vánoce, které se staly v současné době synonymem spíš pro nákupní šílenství a tím pádem i pro dobrý byznys. Kdy jindy se prodá kdejaká blbost, když ne na tyto svátky.
Tomu všemu se už léta vyhýbám. A podotýkám, že docela úspěšně. Jde to nějak všechno mimo mě a vůbec si s tím nelámu hlavu. Dodržím prostě rodinné tradice, které jsou již i tak notně očesané a věnuji se dál svým zájmům, jak by byly úplně normální dny v roce.
Ostatně trénink je prostě trénink a tréninkový systém v zatížení nerozlišuje, jestli jsou nějaké svátky. Tam se jede pořád dál. Vánoce či jiné význačné dny se prostě nemůžou vyjmout a měnit kvůli nim celý dlouhodobě připravovaný koncept zátěže.
Tím vším jsem chtěl říct, že pokud něco chcete dělat poctivě, je nutné se k tomu také tak postavit a říct si, co vlastně chcete dokázat a co jste pro to ochotni obětovat.
Čímž vůbec netvrdím, že musíte vymazat vánoční svátky ze svého kalendáře. To je nesmysl. Jen bych si tak přál, abyste se nad nimi a vaším životem zamysleli, když už se nám blíží ten další Nový rok a probrali si sami se sebou své priority, kterými se potom budete řídit. Tak se vám pak život bude zdát přece jen méně uštvaný a později se nad ledasčím, co pro vás dřív bylo naprosto rozhodující, pousmějete jako já nad Vánocemi.
Vytvoříte si tím svůj systém životně důležitých činností a zájmů, které vám pak v podstatě usnadní celý váš další život.
Nevím, jestli vám tohle moje zamyšlení něco řekne, ale za pokus to snad stálo. Možná nade mnou mávnete rukou a pomyslíte si něco o starých a zkostnatělých bláznech. Máte na to plné právo a já vám ho neupírám. Jen bych prosil, když už tedy máte ty svátky a snad i trochu klidu, oblečte se, vyrazte se proběhnout ven někde do přírody a nechte si to projít hlavou. Možná vás něco přece jen moje slova trochu chytnou a vezmete si je k srdci. A pokud ne, nic se neděje. Je to váš život. Jaký si jej uděláte, takový ho budete mít.
A na závěr bych ještě rád popsal něco, co mě opravdu oslovuje, snažím se tím řídit.
Vzhledem k atmosféře ve společnosti bych vám rád ukázal, co jsem již dávno provedl s jedním ze slavných citátů, který se stal tak trochu mým mottem a také mojí obranou před arogancí některých lidí:
„Běh nám přináší mimo jiné také dobrou náladu,
ta sice nevyřeší všechny naše problémy,
ale nasere tolik lidí,
že stojí za to si ji udržet.
I proto tak často, hodně a tolik let běhám!“
Víc nebudu dodávat, snad jen něco pro lidi, jako jsem já, kteří toho mají hodně za sebou a dost možná málo před sebou. A tohle je podle mě jeden z naprosto geniálních názorů na život:
"Nepřestaneš běhat proto, že jsi starý.
Budeš starý proto, že přestaneš běhat."
A to je svatá pravda!
Autor: Zdeněk Smutný