Lukáš Koudelka vybojoval třetí místo v Lutíně a Milan Marek zabodoval v Lošticích

Lukáš Koudelka vybojoval třetí místo v Lutíně a Milan Marek zabodoval v Lošticích

Tentokrát se dalo čekat, že to bude s naší účastí na závodech o dost slabší, ale přesto jsme na startu opět stáli. Samozřejmě jsme nemohli chybět na jednom z nejkrásnějších běhů v okolí, a to na Mánesově stezce v Lutíně. Také pokračoval Moravsko – Slovenský běžecký pohár v Malé Vrbce. Pořádaly se i další akce, kterých si já nevšímám kvůli přepálenému startovnému.

Brno

Ve čtvrtek pokračovaly opět Brněnské běhy závodem Běh na Holednou.

Lukáš Soural si tam zajel odtrénovat a v pohodě také vyhrál.

Anežka Langhammerová pak doběhla ve stejném čase jako první žena a byla klasifikovaná jako druhá v cíli.

Lutín

Pro muže do 60 let připravili pořadatelé klasiku. 23 km přes Malý i Velký Kosíř. Nádherná trasa. Závidím jim.

Ženy a muži nad 60 let pak běželi 17 km přes Velký Kosíř. Též parádní trať.

Počasí vyšlo, zpočátku chladno, ale pak se oteplilo a bylo fakt krásně. Čerstvě zelené stromy, keře, tráva, nějaké květy, co víc si přát.

A také se opět bloudilo. To už patří ke koloritu tohoto závodu. A to se Jitka Špičáková opravdu snažila. V pátek značila trasu i s dětmi 10 hodin. To jen tak pro kritiky, co nikdy nic neuspořádali, aby se taky chytili za nos.

Já se musím přiznat, že jsem taky málem zbloudil. Chtěl jsem běžet po paměti jako za starých časů a ejhle, Jitka lišácky pozměnila trasu. Ale měl jsem pozornou vodičku, tak jsme nakonec trefili správně, ale to se mi nesmí dělat, když roky běhám stejně a pak to změnit. Taky bych si to mohl zkrátit. Což se mi tedy nakonec nepovedlo. Možná příště, taky bych si to měl jednou vyzkoušet, když tak kecám, že!

Lukáš Koudelka předvedl skvělý výkon, když vybojoval celkové třetí místo a třetí doběhl i v kategorii. A to nebyl daleko od druhého Ondry Horáka.

Martin Skřivánek též zabojoval a po výborném výkonu se dostal do cíle jako sedmý v pořadí a bohužel čtvrtý v kategorii nad 40 let.

Marie Hynštová si rozumně rozvrhla síly a doběhla si pro první místo mezi ženami nad 50 let. A to prosím v 66 letech.

A teď tedy já. Nechtěl jsem původně běžet. Pak mě zviklalo to počasí a nastoupil jsem na start s tím, že půjdu jen s Majkou Hynštovou. To jsem vydržel asi tak dva kilometry. Moje botky rychloběžky mi takové tempo nepovolily, tak jsem je nechal běžet. A postupně sbíral běžce před sebou. Ale hlavně při nízkých tepech a v pohodě. Pod vrcholem Kosíře jsem předběhl i Zdeňka Kolmaše a dotáhl se na Lucii Kolmašovou. Už fučela jako sentinel. Že oni to vždycky tak překopnou a pak se trápí. Tahle trpět, to bych nedal. Vyzul bych boty, pověsil na strom a nechal se hajným odvézt. Trpět pro běh z radosti, to je na mě moc silné sousto. Ale ona mě nakonec navedla na trasu přes rozhlednu, jinak bych prchal po staru lesem dolů po turistické značce jako dřív. Tak jsem si tedy řekl, že ji trochu povodím. No bylo to jinak. Proč si nepřiznat, že jsem ji celou cestu z Kosíře dolů buzeroval jako divý. Kdy se mi ještě poštěstí takhle dirigovat paní doktorku. Musel jsem si to vychutnat. Kdo neví, o co tu jde, tak neví nic. A Marie Hynštová by mohla vyprávět. Ostatně Laďa Špacír už před léty naznal, že kdybych ho takhle buzeroval v závodě, jako jsem dirigoval tehdy Majku, že by vyzul boty a práskl by mě s nimi přes záda. Abych pravdu přiznal, čekal jsem, kdy to Lucie udělá taky. Ale ona trpělivě snášela všechny mé poznámky a neměla ani snahu mě přizabít. Asi taky proto, že když tedy překopla ten začátek, tak se jí nedostávalo dechu, jinak bych to taky určitě schytal. A určitě pěkně od plic, kdyby jí v nich nechyběl kyslík. To bylo pro mě asi velké štěstí.

Ale doběhli jsme spolu dolů do Slatinic a posbírali cestou pár žen. Metla to jako utržený vagón. Musel jsem brzdit. Taky by mě mohla uštvat a bylo by po machrování. Dotáhli jsme se taky na Jardu Báťka a tam jsem zavětřil, že bych se mohl dostat na bednu. Takže jsem do toho na cyklostezce ze Slatinic do Lutína kopl a najednou se mi začal přibližovat i Laďa Špacír. To byla další motivace. Opět jsem zrychlil a v Lutíně jsem se na něho dotáhl. Tak mu říkám: „Pojď!“ A rychle jsem u něho přidal, aby si to náhodou nerozmyslel a neutekl mi. Je to dobrák. Nechal mě, abych ho porazil. Nakonec jsem tedy skončil druhý mezi námi chlapy nad 60 let. A měl jsem na té trati, kde mi hodinky naměřily vzdálenost 17,35 km, průměr 5:07 na km. Já vím, je to houby, taková rychlejší chůze, ale běžel jsem spíš pro radost a tolik kilometrů naráz jsem už neabsolvoval dobrých 15 let. Musím být tedy spokojený. Na to, jak jsem vypadal ještě minulý týden, je to až zázračné zmrtvýchvstání. Tedy doufám, že to se mnou ještě do rána nešvihne.

A musím se pochlubit, že Lucie Kolmašová mi přišla po závodě poděkovat. Já tedy čekal, že na mě vlítne s nějakou fackou a mnoha nepublikovatelnými slovy, ale řekla mi, že jsem jí jako vodič pomohl a díky tomu prý doběhla třetí v kategorii nad 40 let. No, asi chtěla starému dědkovi udělat radost, ale dobře se to poslouchalo.

Takže tak. Musím naznat, že to bylo parádní proběhnutí, kéž by jich bylo víc.

Foto: zdeneksmutny.rajce.idnes.cz/Beh_Manesovou_stezkou_-_Lutin_13._5._2023/

Foto Zuzana Fydrychová: fryzu.rajce.idnes.cz/Beh_Manesovou_stezkou_2023/

Loštice

Na Ultramaratón Borák do Loštic se rozjel Milan Marek a z několika tratí si vybral maratón, kde po výborném výkonu na náročné trase dokázal zvítězit mezi muži nad 60 let.

Málo borců z AK Drnovice na startu, ale přesto nás bylo vidět. A to tak, že pořádně.

Zdeněk Smutný