Inverze v Hlušovicích vadila nejméně Steinerovi a Lolkové

Hladové sluníčko se dnes v Hlušovicích marně pokoušelo prodrat přes mlhu, kterou vytvořila nízká inverze v celém okolí Olomouce. Přesto ani tohle nepříjemné počasí nezabránilo na 70 vytrvalcům přijet odběhat do této vsi své sobotní tréninkové dávky, neboť zdejší hezký a příjemný závod se opravdu bere jen jako doplněk k tréninku.

Také se hned dva hlavní favorité na startu, Tomáš Steiner a David Pelíšek předem domluvili na tempu, kterým desítku, co je čekala v Černovírském lese, absolvují. Jenže nakonec, jak to tak bývá, bylo všechno úplně jinak.

Až do sedmého kilometru jejich spolupráce společně i s Karlem Ketnerem fungovala naprosto bez problémů. Jenž pak se čelo závodu dotáhl Miroslav Vraštil a začalo peklo. Olomoucký triatlonista nasadil k trháku právě v v úseku trati, který vede terénem a ďábelským tempem, kterému stačil jen chvíli Ketner, roztrhal celou skupinku vytrvalců.

Nejdříve odpadl David Pelíšek /Scott Mader Sport – 35:18/, který nakonec doběhl až čtvrtý. Tomáš Steiner z nově obnoveného běžeckého klubu AK Drnovice se nenechal tempem kolem 3:10 na km znervóznět a pokračoval v závodě dle svého plánu. A vyplatilo se mu to.

Karel Ketner /Osa Invest – 34:30/, pro kterého bylo zrychlení Miroslava Vraštila z Olomouce /34:22/ zdrcující, odpadl v posledním kilometru a s rozumem běžící Steiner si oba borce před sebou postupně dotáhl a celkem lehce v čase 34:14 na trati v délce 10,1 km, změřené dnes podle garminu, zvítězil. Odvaha, s níž šel do závěru Vraštil, se mu přece jen vyplatila, protože dokázal nakonec udržet druhé místo před přece jen v koncovce trochu dotírajícím Ketnerem.

U žen se rozhodlo vlastně ihned po startu. Mladičká Hana Lolková, ročník 96, /AK Olymp Brno – 43:56/, se pustila do souboje s tratí velmi odvážně a též se jí to vyplatilo. Za ní totiž běžela na druhém místě veteránka Marie Hynštová, také z nového klubu AK Drnovice /45:15/ a ta začala po obrátce postupně ztrácet a v podstatě ještě dorostence v druhé půlce závodu již nestačila. Mimochodem věkový rozdíl mezi první a druhou ženou v absolutním pořadí byl skoro neuvěřitelných 39 let. Třetí pak skončila téměř domácí Kristýna Chmelková /Liga 100 Olomouc – 45:58/.

Karel Pikal je duší běhu na Olomoucku

9. ročník Běhu přes Černovírský les v Hlušovicích nedaleko Olomouce uspořádal jako další závod Středomoravského běžeckého poháru guru tohoto seriálu Karel Pikal. Pro běžce připravil obrátkovou trasu vedoucí po cyklistických stezkách ve zdejším lese v délce 10 km. Hanácké roviny dávají tušit, že jediným převýšením závodu je výběh přes násep kolejiště, které trať protíná.

Běžecký pohár má už za léta, co jej Karel Pikal pořádá, i když dříve třeba pod jiným názvem, svoji stálou běžeckou klientelu a schází se tam fakt dobrá parta kamarádů, která si běh implantovala do svého životního stylu. Sice se závodí, ale vesměs nejde o umístění jak spíš o prožitky a zážitky, které se pak po závodě mezi těmi skalními probírají vždy při občerstvení v nějaké restauraci, kde obvykle bývá zázemí závodu.

A jak závod viděli nejlepší?

„Plány jsou jedna věc,“ konstatoval s úsměvem v cíli Tomáš Steiner. „Ovšem jejich provedení v závodě obvykle pokulhává, když se objeví někdo, kdo nám na trati udělá pořádný vítr. Nemohl jsem si dovolit běžet pod 3:15 na kilometr, to bych se zahltil a bylo by to pak utrpení. A ani jsem to neměl v úmyslu. Jenže pak jsem na dlouhé rovince před vesnicí uviděl, jak oba kluci přede mnou zpomalují, tak jsem jen vystupňoval závěr stejně, jako to chodím teď v přípravě, v podstatě bez problémů jsem je posbíral a nemusel jsem nakonec ani finišovat. Jen je mi záhadou, že mi to tak běhá z tréninku, co teď absolvuji. Doufám, že to bude pokračovat dál až do léta. Tedy pokud vydržím zdravý, s čímž mám obvykle v průběhu roku téměř pokaždé docela problémy,“ dodal.

„Věděl jsem, že musím zkusit čelo závodu roztrhnout,“ přiznal se Miroslav Vraštil při vyhlašování vítězů. „Těm atletům bych v žádném případě v koncovce nemohl stačit. Tak jsem to zkusil a téměř to vyšlo.“ Karel Ketner zmizel jako pára nad hrncem, proto jsem ho nestačil ani pořádně vyzpovídat, snad možná někdy příště.

Zato Hana Lolková se při naší debatě docela rozvykládala: „Já nejsem z Brna. Studuji gymnázium ve Šternberku a také tam bydlím. Jen za Olymp Brno závodím. Dnes jsem nevěděla, jak mám běžet. Přece jen víc běhám v terénu a takovou dlouhou rovinu jsem snad ještě ani nezkoušela. Ale mohla jsem po obrátce zrychlovat, takže jsem si asi rozvrhla síly správně. Budu se ale muset na závody kolem Olomouce podívat častěji, protože se mi tu líbí a běhá zde skvělá parta lidí,“ dodala ještě závěrem sympatická mladá nová vytrvalecká naděje.

„Až do sedmého kilometru to bylo celkem dobré,“ kroutila hlavou nespokojeně Marie Hynštová. „Jenže pak jsem se dostal do nějaké krize a podařilo se mi rozběhnout až před cílem. Přece jen to bez kvalitního tréninku už rychleji nepůjde. Snad se mi podaří přes zimu dostat do obvyklé formy.“

„Chtěla jsem se držet Marušky, ale nestačila jsem,“ trochu zkormouceně přiznala Kristýna Chmelková. „Ale já se polepším. Příště už to bude určitě lepší.“

A právě příště bude opět další sobotu v nedalekých Přáslavicích, potom v Olomouci a pak zase v Náměšti na Hané… Prostě na olomoucku to během a závody jenom žije. To je dobře, moc dobře. Co by za to v jiných oblastech republiky, třeba na vyškovsku, ať nechodím daleko, dali.

A právě nový běžecký klub AK Drnovice si dal za úkol resuscitovat běžce kolem Vyškova a vrátit je zpátky na závodní tratě. Snad už není pozdě a podaří se jim vrátit místní vytrvalce opět na scénu. Vždyť bývali tak dobří.